Existuje univerzální standard krásy?
Asi není třeba říkat, že každý z nás má poněkud jiný vkus. To také znamená, že se každému líbí něco jiného. Přesto se najdou věci, které přijdou krásné prakticky každému, jako třeba západ Slunce nebo fotografie některý zvířat. Znamená to, že existuje nějaký univerzální standard krásy?
Nikoliv. Zde je potřeba si uvědomit, jak vlastně evoluce pracuje, neboť i náš vkus je v podstatě jedním z jejích produktů. Původně sloužila k tomu, abychom dokázali odlišit bezpečné věci od těch, které by pro nás mohly představovat riziko.
To je také důvod, proč se nám líbí obrazy krajiny – připadají nám mírumilovné, vyvolávají v nás právě pocit bezpečí, což je jednou ze základních lidských potřeb. Bez ní bychom jako druh dlouho nepřežili. Je tedy pochopitelné, že jej vyhledáváme, kdekoliv je to možné.
Ovšem nejen bezpečím je člověk živ. V životě potřebujeme také určité vzrušení a akci, což je zase důvod toho, proč se nám líbí například obrazy běžících koní. Ti představují symbol svobody, volnosti, ale hlavně vzrušení a akce, kterou pravěcí lidé zažívali, když šli například na lov. Na ten dnes většina z nás nechodí, a tak se tyto pocity snažíme vyvolat jinak.
Ze stejných důvodů na nás působí určitým dojmem i jisté kombinace barev. Ve skutečnosti, aniž bychom si to uvědomovali, se nám líbí, protože v nás vyvolávají určité pocity. A ty jsou často zakotveny hluboko v minulosti našeho druhu.
Proto, i když jsme každý jiný, přeci jen existuje určitý standard krásy. Ten nám například říká, jaké barvy se k sobě hodí a jaké motivy jsou vhodné do daného prostředí. Aniž bychom si to však uvědomovali, vychází to z naší dávné minulosti.
Rozhodně je zajímavé, jak evoluce ovlivňuje i to, do čeho bychom to nikdy neřekli. Avšak jakmile to mohlo v minulosti nějak pomoci našemu přežití, můžeme si být jisti, že na to byl vytvořen evoluční tlak. A tak tomu bude i v budoucnu.