Zábava jako hobby

VlastnÄ› se dá napsat, že každá koníÄek je zároveň i zábavou. Protože jinak by to nefungovalo. Jeden rybář tvrdí, že pokud minimálnÄ› jeden den v týdnu není u vody, tak ten týden považuje za ztracený. Prý u vody nabude znovu Äerstvých sil, uklidní se tam a vlastnÄ› zregeneruje jak ducha, tak i tÄ›lo. Což je jistÄ› výborná vÄ›c. RybaÅ™ina jako hobby je sice ponÄ›kud nároÄná na penízky, ale myslím, že za to posezení u vody to jistÄ› stojí. A vÄ›tÅ¡inou tam bývá klid, pokud ovÅ¡em nechytáte nÄ›kde, kde se to hemží plavci. Kteří vám každou chvíli urvou vlasec. Ale věřte, že ani pro nÄ› to není zrovna zážitek, když se zamotají do silonu. 

Rybář potÅ™ebuje pÅ™edevším klid, aby skuteÄnÄ› pÅ™i rybolovu uspÄ›l. Jsou takoví, kterým jde jen a jen o to nÄ›co chytit. TÄ›m další staÄí to posezení a když už nÄ›co chytnou, jsou rádi, ale vÄ›tÅ¡inou pustí rybu zpátky do vody. To jsou takoví rybáři sami sobÄ› pro radost.  

Jiné hobby mají lidé, kteří se mezi sebou nazývají Å¡otouÅ¡i. Ti mají rádi kolejovou dopravu a vlaky zvláštÄ›. Stávají u vÅ¡ech tratí ověšeni fotoaparáty a fotí projíždÄ›jící vlaky. Ti pravovÄ›rní a nerozpakují zaplatit si vlak se zvláštní lokomotivu a vagony jen proto, aby si jej mohli vyfotit. Poté pořádají výstavy svých fotek, nebo je dávají na komunitní webové stránky. Jiný druh Å¡otoušů jsou ti, kteří se soustÅ™edí na opuÅ¡tÄ›né tratÄ›, nebo jezdi zvláštními vlaky. Poté se potulují kolem a vÅ¡echno dokumentují. Nikomu nevadí a nepÅ™ekážejí. Naopak jsou velice ukáznÄ›ní. Kdysi dávno byli jeÅ¡tÄ› sbÄ›ratelé železniÄních jízdenek. Ti už asi zanikli. S koncem tÄ›ch malých a hezkých kartiÄek z tvrdého papíru pÅ™iÅ¡el i konec tÄ›chto sbÄ›ratelů. SamozÅ™ejmÄ› že jejich sbírky možná jeÅ¡tÄ› nÄ›kde existují, ale už jsou ukonÄeny, protože ty hnusné papíry z poÄítaÄové tiskárny je prostÄ› nahradit nemohou. A tÄ›ch kartiÄkových je velká, pÅ™evelká Å¡koda.